Určitě si každý z nás pamatuje z hodin přírodopisu ptáka, který vypadal trochu jako kachna, trochu jako sup a hodně jako něco naprosto neznámého. Od člověka – zoologa dostal latinské jméno dronte mauricijský. V Čechách se mu říká blboun nejapný. Není to tím, že by Češi byli více zlomyslní. Jen tu první část přeložili a ta druhá už tam sedla sama.
Proč se tomuto vyhynulému ptáku říká tak nehezky?
· Dodo si žil celkem poklidně na svém ostrově v Indickém oceánu.
· Ostrov Mauricius byl lidmi neobydlený, a tak tu neměl žádného nepřítele.
· Příroda usoudila, že v tomto případě nepotřebuje ani létat, a tak ho tohoto umění zbavila.
· Jeho strava sestávala z ovoce, které našel na zemi.
· Ani hnízda si nemusel nijak chránit, proto si je stavěl na zemi.
Mořeplavci přinesli zkázu
Ani příroda a ani dodo nemohli tušit, že na Mauricius jednoho dne přistanou první Evropané. Stalo se roku 1650 a mořeplavci s sebou přivezli jen zkázu. Ostatně, jako na mnoho jiných objevených míst.
· Jelikož ptáka nikdy nikdo neohrožoval, usoudil, že ani teď není čeho se bát.
· Za svůj omyl zaplatil svým vyhubením, na které stačilo pouhých třicet let.
Když člověk vidí nějaké zvíře, jako první ho vždy napadne, jestli by se nedalo sníst. Zlikvidovala se tedy první část populace.
O tu druhou se postarala prasata, psi, krysy a opice.
Zvířata, která byla na ostrov odvezena k domestikaci. Ty krysy s sebou vzali pochopitelně omylem.
Všechna tato zvířata systematicky plenila hnízda a vybírala zoufalým ptákům vejce. Roku 1681 blbounu nejapnému odzvonilo. Zoologové dlouho nemohli přijít na to, mezi jakou skupinu ptáků ho zařadit. Pak se přišlo na to, že je blízkým příbuzným holuba. Jen byl maličko větší. Měřil kolem jednoho metru a vážil asi třicet kilogramů. Na čem se vědci shodli bylo to, že dodo vůbec nebyl hlupák. Jen byl velmi důvěřivý. A to se u lidí někdy nevyplácí.